Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu mít firmu s pokojovkami, asi bych se mu vysmál. Kytky mě nikdy moc nebraly. Jasně, moje maminka a babička měly doma pár kousků a občas jsem viděl nějakou zelenou potvoru u kamarádů, ale nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost.
Věděl jsem, že to chce něco, co ten prostor oživí. Tak jsem začal hledat inspiraci. A protože jsem tehdy neměl moc chuť utrácet, zkusil jsem se podívat na Swap skupinu v Praze – a narazil na někoho, kdo rozdával piley peperomioides.
Možná mi chyběl kontakt s přírodou. Každopádně jsem to zkusil a – nebudu lhát – skoro jsem ji zabil. Zaléval jsem ji buď moc, nebo málo, netušil jsem nic o světle, substrátech, hnojivu… Prostě jsem to dělal metodou pokus-omyl.
Do týmu přichází nová puška projektového managementu - Eliška. Začali jsme koketovat s B2B a získáváme prvního zákazníka.
Pak přišla pandemie, všechno se zavřelo a já zůstal zavřený ve svojí garsonce. Ta byla prázdná podobně jako moje studentská peněženka.
Začal jsem hledat informace, testovat různé přístupy a sdílet svoje zkušenosti na Facebooku. Každý nový lístek, každá rostlina, která přežila moje začátečnické pokusy, mě posouvala dál. A v tu chvíli mi to došlo – není to jen o rostlinách. Je to o tom vrátit do života něco, co nám chybí. Kousek přírody, klid, radost z péče o něco živého.
V té době jsem se seznámil s Bárou Holíkovou. Ona rozuměla vizuálům, já rostlinám – a tak jsme dali dohromady první podobu Coasy. Bára navrhla původní vizuál a já přemýšlel nad tím, jak celý projekt pojmenovat. Chtěl jsem něco, co bude znít přirozeně, jednoduše, něco, co vystihne myšlenku pohody a domova. A tak vzniklo Coasy.
Coasy nebyl první český jednorožec. Žádné milionové investice, žádný startupový boom, žádné raketové růsty. Prostě jen já, pár rostlin a myšlenka, že bych mohl vytvořit něco, co lidem pomůže přinést přírodu blíž.
Jenže ať máš sebelepší nápad, sám toho moc nezvládneš. Rostliny možná rostou pomalu, ale já věděl, že pokud chci, aby Coasy vyrostlo, musím najít lidi, kteří do toho půjdou se mnou. A tak se ke mně připojily dvě Kačky – holky, které nejen že sdílely moji vášeň pro rostliny, ale hlavně mě podržely ve chvílích, kdy to bylo nejvíc potřeba.
S grafickou designérkou Vitti jsme posunuli Coasy zase o kus dál. Společně jsme vytvořili nový vizuál, který konečně vystihl to, co jsme chtěli předat – jednoduchost, pohodu a propojení s přírodou. Už to nebyl jen nápad, už to začalo mít jasnou tvář.
Zároveň jsme zakotvili v našich prvních skladových prostorách v Praze. Do té doby jsme řešili všechno tak trochu na koleni, ale najednou jsme měli místo, kde jsme mohli opravdu růst. První regály, první balení objednávek, první chvíle, kdy nám došlo, že Coasy už není jen malý projekt, ale něco, co si našlo svoje místo.
Do roku 2030 chceme
být největším českým internetovým průvodcem světem pokojových rostlin.
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu mít firmu s pokojovkami, asi bych se mu vysmál. Kytky mě nikdy moc nebraly. Jasně, moje maminka a babička měly doma pár kousků a občas jsem viděl nějakou zelenou potvoru u kamarádů, ale nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost.
Pak přišla pandemie, všechno se zavřelo a já zůstal zavřený ve svojí garsonce. Ta byla prázdná podobně jako moje studentská peněženka.
Věděl jsem, že to chce něco, co ten prostor oživí. Tak jsem začal hledat inspiraci. A protože jsem tehdy neměl moc chuť utrácet, zkusil jsem se podívat na Swap skupinu v Praze – a narazil na někoho, kdo rozdával piley peperomioides.
Možná mi chyběl kontakt s přírodou. Každopádně jsem to zkusil a – nebudu lhát – skoro jsem ji zabil. Zaléval jsem ji buď moc, nebo málo, netušil jsem nic o světle, substrátech, hnojivu… Prostě jsem to dělal metodou pokus-omyl.
Začal jsem hledat informace, testovat různé přístupy a sdílet svoje zkušenosti na Facebooku. Každý nový lístek, každá rostlina, která přežila moje začátečnické pokusy, mě posouvala dál. A v tu chvíli mi to došlo – není to jen o rostlinách. Je to o tom vrátit do života něco, co nám chybí. Kousek přírody, klid, radost z péče o něco živého.
V té době jsem se seznámil s Bárou Holíkovou. Ona rozuměla vizuálům, já rostlinám – a tak jsme dali dohromady první podobu Coasy. Bára navrhla původní vizuál a já přemýšlel nad tím, jak celý projekt pojmenovat. Chtěl jsem něco, co bude znít přirozeně, jednoduše, něco, co vystihne myšlenku pohody a domova. A tak vzniklo Coasy.
Coasy nebyl první český jednorožec. Žádné milionové investice, žádný startupový boom, žádné raketové růsty. Prostě jen já, pár rostlin a myšlenka, že bych mohl vytvořit něco, co lidem pomůže přinést přírodu blíž.
Jenže ať máš sebelepší nápad, sám toho moc nezvládneš. Rostliny možná rostou pomalu, ale já věděl, že pokud chci, aby Coasy vyrostlo, musím najít lidi, kteří do toho půjdou se mnou. A tak se ke mně připojily dvě Kačky – holky, které nejen že sdílely moji vášeň pro rostliny, ale hlavně mě podržely ve chvílích, kdy to bylo nejvíc potřeba.
Do týmu přichází nová puška projektového managementu - Eliška. Začali jsme koketovat s B2B a získáváme prvního zákazníka.
S grafickou designérkou Vitti jsme posunuli Coasy zase o kus dál. Společně jsme vytvořili nový vizuál, který konečně vystihl to, co jsme chtěli předat – jednoduchost, pohodu a propojení s přírodou. Už to nebyl jen nápad, už to začalo mít jasnou tvář.
Zároveň jsme zakotvili v našich prvních skladových prostorách v Praze. Do té doby jsme řešili všechno tak trochu na koleni, ale najednou jsme měli místo, kde jsme mohli opravdu růst. První regály, první balení objednávek, první chvíle, kdy nám došlo, že Coasy už není jen malý projekt, ale něco, co si našlo svoje místo.
Do roku 2030 chceme
být největším českým internetovým průvodcem světem pokojových rostlin.
Naše hodnoty
Věříme, že každý prostor ožije, když do něj vstoupí kousek přírody. Ať už jde o studentský pokoj nebo kancelář - všude je místo pro rostliny.
Zapomeňte na složité návody a mýty o tom, jak je pěstování těžké. S námi zjistíte, že starat se o rostliny zvládne opravdu každý.
V době, kdy trávíme většinu času u obrazovek, potřebujeme živé rostliny více než kdy jindy. Každá pokojovka je mostem zpět k přírodě.
Náš tým
Košík zeje prázdnotou – chce to něco zeleného!